Podle sebe soudím tebe aneb technika "zrcadlení" v běžném životě

To, jak nás hodnotí ostatní, vypovídá daleko více o nich, než o nás.

Staré pořekadlo "Podle sebe soudím tebe" se zakládá na pravdě. To potvrzují dlouholeté výzkumy i samotné pozorování běžného života. Mnohdy jsme konsternováni, paralyzováni nebo minimálně rozladěni z kritiky druhých vůči své osobě. Avšak pokud se nám podaří nahlédnout pod pokličku oné kritiky, ihned zjistíme, že k mrzutosti není až tolik důvodů.

Na druhých lidech sami vidíme spoustu negativních vlastností, sami nad sebou však takový náhled nemáme. A, upřímně si to přiznejme, milujeme mluvit o druhých lidech. Vůči druhým se mnohdy nebojíme sáhnout pro kritická slova, vůči sobě však k nim saháme málokdy. To vše o nás vypovídá, to vše nám ukazuje, kdo jsme, kým bychom chtěli být a dokonce i kým rozhodně nejsme.

Psychologové se shodují, že jeden člověk na druhém může vždy vidět pouze své vlastnosti - a to jak ty negativní, tak i ty pozitivní. V praxi to pak znamená, že pokud nás náš blízký kárá například za příliš liknavý přístup ve výchově dětí, sám touto vytýkanou vlastností taktéž disponuje. Trochu nám může připadat, že se jedná o projekci, o které hovořil už starý dobrý Freud. Avšak oproti jeho projektování (vysílání našich očekávání do druhých) lze zrcadlení použít v širším kontextu. Zrcadlení se totiž odráží i v našem pohledu na samotný svět.

Všichni máme mezi sebou lidi, o kterých říkáme, že jsou to děti štěstěny nebo třeba rození smolaři. Z hlubšího pohledu se však jedná o pouhé zrcadlení našeho obrazu světa v reálném světě. Pojďme se na to podívat z pohledu biologie. Veškeré informace a myšlenky při řešení problémů se realizují v předním mozku. Tam je sídlo rozumu a logiky. Reflexní aktivita sídlí v zadním mozku. Aktivací stresových hormonů dojde k zúžení cév v předním mozku. V důsledku toho nejme schopni jasně myslet. Když jsme ve stresu, máme sníženou inteligenci a snížené vědomé vnímání. Pokud usínáme se stresem, ukládáme si tento stres do paměti, neboť paměť se utváří zejména v noci. Když posloucháte příjemnou hudbu, čtete milé knihy, setkáváte se s přejícími známými, bude Vaše nitro i mysl přátelštější, klidnější, příjemnější. MOZEK JE PLASTICKÝ - ta část, kterou používáme, se zvětšuje, a zase opačně. Svůj život si můžeme zcela vědomě znovu uspořádat. Nepoužívané cesty (neurony) se zanáší. Jde o to odstranit staré - negativní vzorce chování a nahradit je pozitivními. V reálném světě je pak běžné, že při negativním způsobu myšlení se nám dějí negativní události.

Stále Vám to nestačí jako důkaz? Podívejme se na věc ještě z jiného úhlu pohledu. Představme si, že sedíme s partou svých známých na pivě a nastane nějaká situace (někdo rozlije sklenici, spadne ze židle, číšník přinese špatnou objednávku, nepůjde elektřina), a o této situaci povedete následně debatu. Sama situace je konstantní, nijak se nemění, již proběhla. Avšak Vaše názory na ni se různí. Jeden ji popíše jinak než druhý, další na ni má zase jiný názor a přitom se jedná stále o tu stejnou situaci. Jen ji každý vidí ze svého úhlu pohledu. A stejnými, tedy vlastně různými úhly pohledu se díváme sami na sebe a samozřejmě i na druhé. Zkrátka každý hodnotí toho druhé v duchu svých životních zkušeností a v duchu sebe sama.

Krásný na technice zrcadlení je fakt, že její pomocí můžeme poznat i sami sebe. Zkusme si v následujících dnech daleko více všímat, jak hovoříme o druhých lidech, popřípadě s druhými lidmi. Pokud přijmeme fakt - a není to vždy lehké - že máme i nějaké špatné vlastnosti, umožní nám Zrcadlení spoustu nahlédnutí do našeho nitra a otevře další bránu vstříc našemu sebepoznání.